Ivan Harminc
Jmenuji se Adamec Kamil. S Ivanem Harmincem jsme spolu sloužili na vojně v Písku. Bohužel v těžké době. Prožili jsme tam okupaci 68.roku. Měli jsme poddůstojnickou školu umístěnou jen kousek od Písku na Hradišti na bývalé stŕelnici.Ta se nacházela v lese a my jsme měli stanový tábor kde jsme prováděli výcvik. Od května nejprve idylicky neboť i tam se projevil vliv uvolnění nejen politické situace v zemi, nýbrž i morálka. Měli jsme tam několil mobilních radiostanic R 118, třince a pod. Ivan, velmi přívětivý kamarád a talentovaný radioamatér, se hned zapojil do odboje v našich možnostech. Snažili jsme se rušit spojení interventů tak, aby se nemohli mezi sebou domluvit. Kromě toho jsme prostŕednictvím radiostanic kontaktovali stav situace v našich rodištích. Od úterka do neděle. Proud nešel, tak jsme jeli na elektrocentrály dokud jsme sehnali benzin. I ten se stal úzkoprofilovým. Kasárna, která nás z Písku zásobovala, byla obsazena ruskými tanky, takže jsme pasívní část vojáků poslali v teplácích domů nebo sháněli pro nás potravu a benzin. V nedalekém Táboře provozoval spojový prapor stejnou činnost jako my, jenže ti byli odhaleni a Rusi z vrtulníků po nich stříleli. My jsme zavedli na okraji lesa hlídky se stanicemi Astra, a když viděli letět do našeho směru vrtulníky, tak jsme se kryli radiovým tichem v zamaskovaných radiostanicích nebo jsme s dálkovým ovládáním stanice vlezli do zemních bunkrů. Když došel benzin, chodili jsme tajně do Písku na kolektivní stanici a právě Ivan byl nejaktivnější. V době normalizace mě také kontaktoval, protože se našli i takoví, kteří v době tzv. normalizace to práskli a šla po nás STB. Z konspiračních důvodů jsme přerušili kontakty. Také Emil Vinar ze Zlína byl na tom podobně a ten už bohužel také dva roky není s námi. Nyní jsem v důchodu a tak při brouzdání na internetu jsem zavadil o " OK3CHK" a tak tedy jsem se ozval. Bylo by to ještě na delší vyprávění. Děkuji za smutnou pro mne informaci a budu tedy na již oba zesnulé aspoň vzpomínat. Vzdávám mu hold.
Adamec Kamil